Prostě to dělej

Thumbnail

Nedávno se mě někdo zeptal, co doufám, že je hlavní věc, kterou si moji žáci odnášejí po skončení kurzu Atma Kriya Yogy. Pomyslel jsem si: „To je opravdu dobrá otázka.“ Kromě toho, že si zapamatují techniky, tak pokud bych měl jmenovat jen jednu věc, kterou si mají žáci z kurzu odnést, pak je to následující: prostě to dělej. Celkem vtipné, že slogan známé módní značky tak hezky souzní s duchovní cestou. Ale vtipy stranou, já si opravdu přeji, aby moji studenti prostě cvičili. K tomu není zapotřebí mít žádná očekávání, ani speciální pocity nebo zažívat okamžiky velkých uvědomění, ani nic podobného. Je to prostě a jednoduše o tom to dělat. Milost Mistrů je v těchto technikách přítomná. My lidé nemusíme vědět, jak přesně fungují, nebo co je přesně to, čeho se nám díky nim dostává. Ty techniky nejsou pouze technikami, ale jsou doslova cestou i cílem. S požehnáním sádhany je spjata výměna lásky, která je spjatá také s důvěrou v opravdové mistry.

Na podzim roku 2014 jsem se osobně setkal s Paramahamsou Vishwanandou. V té době jsem byl už přes rok Atma Kriya jogínem. I přes to, že mi techniky a cviky připadaly v průběhu kurzu zvláštně povědomé, tak jsem po skončení kurzu nepraktikoval. Občas jsem si trochu zacvičil, abych se mentálně připravil na sportovní zápas mého týmu na univerzitě. Ale to bylo vše. Také jsem tu a tam zašel na místo, kde jsem si kurz Atma Kriya Yogy udělal, abych se tam zúčastnil OM Chantingu. A tou úplně nejbláznivější příhodou celého mého příběhu bylo, když jsem se setkal s Paramahamsou Vishwanandou a On mi na konci našeho krátkého rozhovoru řekl: „Nezapomeň cvičit (mojí) Kriyu!“ Udělal jsem, co mi řekl a nezapomínal jsem na to. Nezáleželo na tom, jaké byly okolnosti nebo kolik bylo hodin, když jsem si zrovna vzpomněl na to, že mám cvičit - prostě jsem to udělal. Bylo v tom něco, co udržovalo pro mojí hlavu jasnost a přimělo mě to prostě praktikovat, dodržovat závazek a mít disciplínu.

I když jsem líný člověk, nějak jsem si dokázal udržet disciplínu a cvičit. Obvykle asi 30 min denně, ale tato doba se postupně prodlužovala spolu s tím, jak jsem vnímal více a více změn. Hlavně to, jak se začala probouzet Láska a moje srdce začalo opět cítit. Konečně jsem začal v mém životě něco opravdu cítit. Dal jsem si závazek, že budu sedět a džapovat po určitý předem vymezený čas, a že věnuji dostatek času mé praxi. Postupně se začaly dít změny uvnitř. Pozoruji je. Někdy je těžké vyjádřit slovy, jakou změnu na sobě pozoruji. Ale změna nastala. Beru věci mnohem více tak, jak přicházejí. Také se cítím mnohem více připraven na cokoli, co se mi v životě děje. Cítím se jakoby blíže Bohu. Více Mu důvěřuji. Cítím více radosti v životě. Mám pocit naplnění, který jsem předtím, než jsem začal pravidelně cvičit, neznal. Doufám, že moji žáci si dají závazek, aby to prostě dělali. Ačkoli my lidé přesně nerozumíme tomu, jak to všechno funguje, a nemusíme po určitou dobu ani zpozorovat nastalé změny, tak si teď velmi jasně uvědomuji, že to prostě potřebujeme dělat. Máme postupovat dopředu, a někdy prostě máme překonat naši mysl, která nám tvrdí, že pro dnešek už to stačilo. Máme prostě zanést do naší rutiny krok navíc, který normálně neděláme. Udělat maximum, nikoli minimum. Zkusit to a prostě to dělat a všímat si, jaké změny se dějí, když odložíme očekávání stranou a prostě cvičíme. Je až neuvěřitelné pozorovat, kým se můžeme stát, jaký člověk se z nás může vyklubat, když praktikujeme a zavážeme se k osobnímu duchovnímu růstu.


Blog »