O lásce a službě

Thumbnail

Nejsilnější OM Chanting, kterého jsem se kdy zúčastnila, byl neuvěřitelně jednoduchý. Nebyl to Mahá OM Chanting, nebyl v den úplňku, nekonal se na žádném zvláštním místě. Proběhl v malé místnosti, v jednom městě ve státu Colorado, jedné noci, kdy se ulice zdály prázdné.

Bylo nás asi patnáct. Vzpomínám si, jak jsem sledovala, jak na tváři každého příchozího člověka byla vidět směsice naděje a nejistoty. Téměř všichni tam byli poprvé. Pouze tři z nás jsme OM Chanting zažili již dříve.

Od ostatních Om Chantingů, které jsem zažila, se tento kruh lišil tím, že každý účastník přišel, aby vědomě pomohl někomu jinému. V této skupině přátel měli dva lidé rakovinu a sešli se, protože slyšeli, že by jim OM Chanting mohl možná pomoci. Oba muži s rakovinou tam byli pro sebe, všichni ostatní tam byli pro ně dva. Nejsem si jistá, kolik lidí mělo víru v tuto techniku, všichni však byli ochotní vyzkoušet téměř cokoliv, aby pomohli svým přátelům.

V tu noc jsme uspořádali dva kruhy. Pro každého muže jeden. Posadili se doprostřed a nechali se OM Chantingovým požehnáním naplňovat a obtékat. Zdálo se, že čas přestal pro všechny existovat. Uběhl tak rychle, až mě napadlo, že vlastně vůbec nikdy neexistoval. Lidé, kteří přišli, společně jako komunita podpořili pomocí této techniky muže, které milovali, a zpívali pouze pro ně.

V tu noc jsme se naučila dvě základní lekce.

První:

Služba je nezištná v pravém slova smyslu. Když praktikujeme OM Chanting s myšlenkou nesobecké služby, jdeme hlouběji. Stáváme se otevřenějšími k nekonečným možnostem, které může tato technika nabídnout.

Druhá:

Nemějme žádná očekávání. Tato komunita měla určitě naději, ale měla omezené tušení toho, co mohou očekávat. Lidé přišli jen s povědomím, že OM Chanting může pomoci jejich přátelům, ne, že se tak stane. Jak by mohla taková pomoc vypadat, nemohl nikdo odhadovat.

Zpívali z místa naděje a lásky. Tak se otevřeli a byli ochotni přijijmout jakýkoli užitek, který mohl přijít. Zdálo se, že chápou, že této technice nejsou nic nedlužní. Byli otevření všemu, co jim bylo dáváno.

Večer skončil pomalu a jemně. Zdálo se, že vibrace ÓM stále zvonila v našich uších. S určitou zdráhavostí se lidé vraceli zpět do svých životů. Vypadalo to, že má každý o trochu větší naději a jemnější rysy tváře, než když přicházeli.

Od tohoto OM Chantingu jeden z mužů zemřel. Těsně před smrtí pověděl příteli, že se po tomto OM Chantingu přestal bát své vlastní smrti. Díky tomuto požehnání zemřel v míru.

Druhému muži odezněly příznaky nemoci a zdá se, že se mu vede dobře.

Mojí největší nadějí pro všechny účastníky OM Chantingu je, aby našli toto místo lásky a služby ve svém praktikování OM Chantingu. Právě zde se člověk může otevřít neomezeným možnostem této techniky.


Blog »