Můj tajný recept

Thumbnail

Na základě toho, že jsem učitelem Atma Kriya Yogy v ášramu Shree Peetha Nilaya a součástí mezinárodního oddělení Bhakti Marga Sadhany, se mne mnoho rezidentů a hostů ptá, jak vypadá moje denní cvičení. Ptají se mě, jako bych věděl tajemství, které oni nevědí. Vědí, že mám obecně dobrý vztah k sádhaně, a udivuje je, odkud se bere moje nadšení.

Někdy mi připadá, že bych měl prostě odvětit a říct, že každý den cvičím 2 hodiny a že dělám šestnáct kol džapy a tak dále. Připadá mi, jako by tady bylo nějaké očekávání, že jsem jakýsi „nabušený“ praktik sádhany, a že praktikuji jako šílený. Také mi připadá, že by si lidé o mně mohli myslet, že jsem nějaký mistr hluboké meditace.

Pravda je ale taková, že nejsem nic z toho. Dobrá, mohu říci, že mám obecně z mnoha důvodů velmi dobrý vztah k sádhaně, ale to hlavní je, že se každý den snažím, abych cvičil přiměřeně dlouho. Jak asi víte, můj životní styl je rušný, ale někdy je to rutina. Můj denní rozvrh vypadá asi tak nějak podobně jako většina těch vašich. Takže, když mám tohle na zřeteli, co odpovím všem těm lidem, kteří se mne ptají? Za prvé jim potvrdím, že mám dobrý vztah k sádhaně. To je klíčové. Je to důležitější, než dělat tuny kol jakékoli techniky a mít špatnou náladu nebo být rozrušen jinými záležitostmi. Udržování dobrého vztahu s vaší duchovním cvičením z ní činí tažný bod vašeho života. Díky tomu si cvičení uchovávají ve vaší mysli svoji hodnotu. Je to jako během každého vztahu, který prochází obtížemi: budete se cítit lépe v přítomnosti lidí, se kterými máte blízký vztah – kde cítíte bezpečí a podporu. Tento druh vztahu se však buduje během dobrých i zlých časů.

Jak jsem si vypěstoval dobrý vztah k sádhaně? Kultivováním. Znamená to, že si každý den vyhradím čas na k tomu, aby vztah rostl. Netlačím sám sebe příliš daleko, nejdu do situace, která je nepříjemná. Neutopil jsem sám sebe očekáváním, že budu cvičit dvě hodiny dvakrát denně. Zpočátku jsem pouze chtěl, aby moje denní cvičení bylo ustálené. Tím mám na mysli, že i když se necítím skvěle nebo nadšeně ohledně cvičení, tak stejně trochu praktikuji. Nikoli minimální, ale také rozhodně ne maximální dávku.

Snažím se, jak nejlépe to jde, abych se soustředil na cvičení a abych cítil a udržel si pocit blaženosti během a po praktikování. Trvalo mi dlouho, než jsem si vypěstoval dobrý vztah k Atma Kriya Yoze. Musel jsem tomu opravdu věnovat čas a probojovat se skrz vlastní lenost a neupřímnost.

Jako výsledek toho všeho mám nyní velmi pravidelnou denní praxi, která stojí jako maják na mé duchovní cestě. Je to síla, která mě vede a drží mě ve střehu, abych neupadl. Moje metoda, která stojí za tímto vypěstovaným vztahem, zní “prostě to udělej”. Nezáleží na tom, jaký je den nebo jaká je situace, vždy se ujistím o tom, že si udělám svoje minimum. Ujistím se, že neříkám “ah, jednou to stačí” (i když to stačí). Namísto toho, když mi moje mysl toto říká, si já říkám: pak určitě potřebuji udělat pravý opak, a pak si tedy udělám “ještě jedno” kolo, ještě pár minut. Pokud správně rozumíme tomu, co sádhana opravdu je - je to Božství samo. A jestli k ní přistupujeme stylem “o jedno méně je v pořádku”, pak posilujeme špatný přístup k Božství. Namísto toho bychom se měli snažit víc, aby naše myšlenka zněla “potřebuji ještě jedno (kolo)”. Více božského, nikoli méně. Snažte se si to užívat, nikoli to odepsat a ospravedlňovat lenost a nezájem. A přesto že neupřímnost je přítomna, pouhé cvičení prostě funguje. Protože je to božské, tak to ze samotné podstaty věci nemůže zklamat ani selhat. Božské vždy podporuje, je prospěšné a pozitivní.

Myslím si, že to je do značné míry o tom, dávat více a více příležitosti k tomu, aby působila milost. Je to o tom, dát sádhaně prostor a svobodu, aby provedla to, co potřebuje provést, o pěstování trpělivosti a v neposlední řadě o vztahu k sádhaně, k Božství.

Tak to je tedy to, co dělám, to je to moje tajemství. Paramahamsa Vishwananda mi během našeho prvního rozhovoru řekl „Nezapomínej cvičit.“. A já nezapomínám. Cvičím a jako výsledek mám možnost si svoji denní cvičení opravdu užívat, přistupovat k němu s úctou a milovat ji. Postupem času, když se ohlédnu, tak vidím, jak mě to zformovalo, jak se změnily mé reakce na situace. Také vidím, jak se můj cíl posunul více směrem k lásce a službě namísto obav, vlastního zájmu a dramatu.

Tohle je to, co se všemi sdílím ohledně mojí cesty, ohledně mojí sádhany. V případě, že by ještě někdo chtěl znát můj záhadný recept – je to jen o tom to prostě dělat. Jděte do toho a nechte cvičení dělat to, co dělá. Nejsem žádný kouzelník, nejsem někým výjimečným. Sádhana je výjimečná, je jako kouzlo. Plynutím času a s vytrvalostí vás přemění a často si ani nepovšimnete, že něco dělá. Pokud neděláte sádhanu, zkuste to. Pokud cvičíte – dělejte to nadále. Prostě jen milujte a cvičte!


Blog »