Haha, přijetí

Thumbnail

Lidé se myslí, že být na duchovní cestě je celé o tom, že jsou veselí a na vše se dívají z pozitivní strany. Duchovní cesta je o objevování a zažívání sebe sama. Kromě těch pěkných věcí uvnitř nás jsou zde i tmavší části, které přehlížíme nebo ignorujeme. A na této cestě se všechny vynořují, jelikož jsme jich plní. Bez ohledu na to, jestli se nám tyto temné části líbí nebo nelíbí, jsou zde stále.

V průběhu času jsem se naučila, že tyto části nemusím milovat, ale je potřeba, abych uznala, že existují. Polovinu času jsem věnovala veškerou svou energii k popírání jejich existence. Proto když někdo upozorní na část, která se mi nelíbí, tak to bolí; protože jsem nevěnovala čas tomu, abych je uznala.

Nemůžete mít kontrolu nad tím, co si o vás lidé myslí a samozřejmě lidi nedokážete zastavit, aby neříkali věci, které se vám nelíbí. Ale můžete udělat změnu v sobě.

To, co se snažím říct, může možná znít jako jednoduchý krok, ale pro mě, abych akceptovala sebe takovou, jaká jsem, to představuje jednu z nejnáročnějších záležitostí na světě. Když vidíme ty odmítané části v nás a jednoduše je uznáme, můžeme s naší existencí dosáhnout smíru. Zkoušet a dokázat, že jsme někým jiným, než tím, kým jsme, není jen energeticky a časově náročné, ale také to implicitně říká Bohu, že si myslíme, že udělal chybu ve svém stvoření. Udělat to není snadné, ale nakonec všichni musíme k tomuto kroku přijetí dospět.

Nevím co je to za pocit, být v naprosté blaženosti. Ale znám pocit klidu a smíření pocházející z mého duchovního cvičení, kdy je má mysl klidná a srdce otevřené. A tyto okamžiky mi dodávají bezpečný prostor, který potřebuji k tomu, abych čelila těmto temnějším částem a dosáhla s nimi smíru. Jsem jaká jsem a já se musím dozvědět, kdo je ta osoba, než řeknu lidem, jestli mají pravdu nebo ne. Den co den se prostě musím snažit o sebepřijetí, krok za krokem, cvičení za cvičením. Koneckonců se tomu říká duchovní cesta, ne duchovní cíl.


Blog »